Byla zima a byl mráz. A bylo po Vánocích. Nadešel čas vyrazit na Sázavu.

Po cestě do Petrova auto ukazovalo mínus šest a stromy byly zbarvené do bíla. Na stověžatém městě ležel šedý mrak, ale tady kousek za Prahou, bylo nádherně.
Nejel jsem sám, ale vzal jsem s sebou Honzu, proslulého paddleboardistu, kterému se stal osudným již nejeden jez na Vltavě, a pro kterého to byla první packraftová výprava. Však mi hned u vlaku v Petrově s čepicí Sparta Praha zaraženou do čela sdělil, že je to pěkná kundovina jet v takové kose na vodu.

Ale to už s námi vláček uháněl přes viadukt do Krhanic, kde stačí seběhnout k řece a ejhle. Moje oblíbené nástupní místo je v zimě ještě kouzelnější, to když slunce prosvítí ledové rampouchy nad vodou a rybář líčící své návnady nám sdělí, že toto tedy ještě neviděl.

Honzovo srdce rozehřívá zjištění, že s sebou nemusí tahat hrůzopumpu a uvést se ve stav vysílení z pumpování ještě před tím, než sedne do lodi. Nová pumpa MAX Pump 3 od Flextailu ostatně i v ultrazimě nafoukne packraft pod dvě minuty.

Honza je též majitelem picérky na Letné, tudíž zvolil na dnešní den nepromokavé oblečení pro rozvoz pizzy skútrem, já jsem šel raději do jistoty v podobě sucháče od Tilaku, pro který to byla premiérová jízda. Náhradní oblečení zdablované pro případ koupele, skryly trubky našich lodí, náhradní rukavice, čajíček a tak dále tradičně přišly na příď do bow bagu.

Plavba to byla parádní. Volavky a kormorání posedávali na zamrzlých stromech, v osadách sem tam dým z komína, ale jinak pusto a prázdno a řeka prý na nějakých šestnácti kubících. Nádherné svezení.

Příjemným bonusem bylo zjištění, že na Žampachu se vaří a že osazenstvo hospody je příjemně naladěno. Skoro se nám tam až chtělo zůstat a povídat si o rybách a kormoránech je vyžírajících a také o Nedvědech, hudbě a prasatech okupujících Luka pod Medníkem.

No ale jeli jsme dál zimou přituhující v Pikovických peřejích. A nehřálo nás už ani tak mládí, ale mě zejména tepláčky a podvlíkačky a teplá flíska pod sucháčem a teplotní bublina pod šprajdou packraftu.

Co dodat? Asi jen, že to stálo za to. A taky že Honza doma hned vyhodil paddleboard a na cestě má packraft ušitý na jeho dva metry a 120 kilo živé sparťanské váhy. Hned jak dorazí, chystáme se sjet Malši z Rychnova s přespávačkou na mém nejvíc nejoblíbenějším místě. Teď o víkendu byla už sem tam zamrzlá, takže možná půjdeme pěšky lesem s lodí na zádech, ale to k tomu patří. Tak kdyby se chtěl někdo přidat, dejte vědět.