Kamenice neteče zase tak často, když tedy příroda zavolá, je třeba vyrazit.

S Honzou jsme na Kamenici nikdy nebyli a na poslední chvíli jsme se rozhodli pro poslední únorové páteční odpoledne. Že zatmíme nám mohlo být jasné dopředu.

Sraz v Železném Brodě, kde také necháváme auto, že si tedy přidáme ke Kamenici i kousek Jizery. V Plavech pak nasedáme na packrafty někdy po třetí hodině odpolední. Vodočet ukazuje 66 cm, což by měl být tak nějak optimální stav. Díky elektrárně je prvních pár stovek metrů hodně mělkých, objíždí se případně kanálem na pravo.

Dál už to ale jede krásně. Tak krásně, že první koupel na sebe nenechá dlouho čekat. Po koupeli jsme už krapet obezřetnější, což se rovná pomalí. Scoutujeme vše, co vypadá na oko nepříjemně, a tak řekou postupujeme velmi pomalu.

Odměnou je nám ale zlatá světelná hodinka a parádní peřejnatá řeka, která je místy možná tak nějak na hraně toho, co se nám chce jet.

Druhá koupel přichází pod Navarovem a pod posledním jezem už je světla pramálo. Na soutoku s Jizerou nás již jímá tma, Paraplíčko jedeme na slepici a Železný Brod vypadá ve tmě jako Singapůr.

No krásné to bylo. Jistě se sem vrátíme…