Náš kamarád Míra Oros provětral na domácí řece Bílině packraft Ultima Cargo. Bylo to jeho první setkání s packraftem a nemohl odolat, aby nesepsal krátké povídání…
Nedělní dobrodružství za padesát korun
Před časem se mi ozval Honza Vlášek (kolega Milan Jelínek ho tituloval mistrem světa ve vymýšlení “pičovin”, omlouvám se za slovník, ale sedí to). Že prý kromě koloběžek nedávno vymyslel další zábavu – packrafty. Ultralehké nafukovací čluny, které se pohodlně vejdou do batohu na záda a sjede se s nimi prý všechno. A jestli prý nechci tento druh zábavy vyzkoušet.
Vodák jsem, co se týče vymýšlení těch věcí napsaných výše také mířím k titulu, a tak jsem nadšeně souhlasil.
Honza mi půjčil model Cargo z nabídky Ultima Packrafts. Je to jednomístný turistický kajak, příjemně prostorný, vybavený dokonce tzv. špricdekou na suchý zip, která zabraňuje nabírání vody ve vlnách. Konstrukce dokonce umožňuje na člunu přepravovat bike nebo koloběžku, což musím určitě vyzkoušet.
Člun, rozkládací pádlo, příslušenství i moje osobní a věci na převlečení se mi pohodlně vešly do starého horolezeckého batohu. Původně jsem chtěl vyrazit k řece autem, ale když jsem si vzal batoh na záda, přepadla mě romantika a rozeběhl jsem se na vlak, který mi jel za dvacet minut. Cílem byla říčka Bílina, kterou mám z Ústí za bukem a přesto jsem se po ní ještě nesvezl.
Vlak jsem stihl, za lístek do Ohníče jsem zaplatil 45,90 Kč (fakt! nekecám!), ve vlaku se nasvačil a po půl hodině už vystupoval na startu svého vodního putování. K vodě to bylo pěšky nějakých 200 metrů. Vybalení, nafouknutí člunu a jeho příprava k plutí mi zabralo maximálně čtvrthodinku. Pomohla tomu větší mechanická pumpa, kterou jsem si tentokrát pro jistotu vzal, na delší cesty bych asi volil menší pumpu, nebo zkusil využít ke člunu dodávaný skládací vak pro nafukování.
A vyrazil jsem. Čekal mě 12 km dlouhý úsek do Rtyně nad Bílinou.
Co vám budu povídat, byla to nádhera. Bílina docela hezky teče, úzké koryto, které má v tomto úseku šířku do deseti metrů, hezky meandruje mezi loukami, kopečky a vesničkami. Dojem maličko kazí fakt, že řeka protéká i velkými městy, což dokazují po nedávných povodních igelitovými pytlíky a různými odpadky ozdobené stromy a křoviny, i sem tam nějaká pneumatika se najde, potkal jsem i jednu zaparkovanou almaru. Přesto je v řece život. Poklidně plující kachní párečky občas vyruší šplouchnutí rybky, na březích se pasou stáda divokých koní a bizonů, potkal jsem i tři pěkně vypasené nutrie, vaše přítomnost na řece překvapí zahrádky hlídající psíky nebo paní vykonávající za plotem malou potřebu (nezdokumentováno).
Nafukovací kajak se na vodě chová velice dobře. Je jasné, že konstrukce s plochým dnem z pevného pružného plastu proti proražení maličko komplikuje dokonalé držení přímého směru, zafouká-li větřík, loď má díky své nízké hmotnosti tendenci se lehce otáčet. Brzy se ale sžijete s kajakářským pádlem a zjistíte, že se s člunem dá velice dobře manévrovat. Posez je velice pohodlný díky nafukovacímu podprdelníku a zádové opěrce. Pádlovat můžete v sedě i pololeže, nebo se můžete nechat úplně vleže unášet proudem řeky a přitom se kochat nebo podřimovat.Kameny nebo kmeny potopené těsně pod hladinou díky opravdu pevnému dnu lodě pohodlně předrncáte. Nastupuje i vystupuje se velice dobře, i méně obratný člověk jako jsem já se z lodě po přiražení ke břehu jednoduše vykulí.
Dvanáct kilometrů jsem zvládl za necelé tři hodinky, přičemž pádlováním jsem se rozhodně příliš nepředřel. Deset minut po přistání ve Rtyni nad Bílinou už jsem upaloval s batůžkem na zádech do místní hospody U Potůčku na pivo a utopence. A protože mi vlak do Ústí jel až za hodinu, krásný nedělní výlet jsem zakončil procházkou na následující stanici. Vlak jsem stihl, průvodčí se nedostavil, takže přepravní náklady nakonec doopravdy nepřekročily v úvodu zmíněných padesát korun. Domů jsem dorazil ještě za světla, ale s pocitem, že se vracím z několikadenní dovolené.
A slovo závěrem? Koukám právě z okna, venku prší a je opravdu hnusně. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že jsou to pouhé tři dny zpět, kdy jsem doslova za rohem zažil parádní dobrodružství. Ten kousek dne jsem si utrhl sám pro sebe, přitom nemusím mít výčitky, že by to bylo na něčí úkor. Už se těším, až vyzkouším kombinaci packraftu s koloběžkou, i až se projedu na dalších modelech Ultima Packraftů.
Díky Honzo!
Další články z našeho blogu
Praktické rady a odborné návody pro každého nadšence do pacraftů
Tak tuhle mašinku jsme potřebovali. Elektrická pumpička, která nafoukne packraft lehce pod dvě minuty! S Flextailem nafukujeme naše packrafty od samého začátku, nicméně nová MAX Pump 3 je ještě výkonnější než její kolegyně. Umí dávat až 500 litrů za minutu při tlaku 5 kPa a loď s ní nafouknete opravdu […]
Vyzkoušet jakýkoliv z našich modelů není vůbec problém. Stačí se ozvat, vyzvednou a pustit se třeba do péřejí kanálu v Českém Vrbném. Tento týden se u nás stavil Michal a Jitka a s packrafty Eddy a Tramp si sedli na první dobrou. Ohledně možností testování koukněte do sekce Půjčovna.
S dětmi dostává packrafting další parádní rozměr. Ať už se vydáte na dobrodružství na klidné vodě, nebo na nějakou tu řeku, vždy to stojí za to. Děcka mají problém v packraftu s tím, že přes širší trubky kajakářským pádlem špatně dosáhnou do vody. Pokud se učí pádlovat třeba na klidné […]
