Packrafty nejsou jen pro solitérní podivíny mizející v divočinách kdesi na severu, ale také pro rodiny s dětmi a jejich klasické letní akce.

Packraft pro dva nebo tři, je sice o něco těžší a větší balíček, ale pořád se bavíme o zhruba 6 – 7 kilech váhy a balíků, který se vejde (vedle jiných věcí) do jakéhokoliv batohu.

Na Vltavu pod Korunou

Možná pro ilustraci, pojďme se podívat, jak takový dvoudenní výlet s dětmi může vypadat. A vyrazme na prokletou Vltavu o víkendu v létě. V čase, kdy by se zde měl odehrávat rej alkoholiků blijících hektolitry piva se zelenou do proudu. Jak uvidíte, nic není dále od pravdy, a s packraftem si děti ukrojí kus divočiny pro sebe i v té nejpekelnější sezoně.

Startujeme u kluků z Ka-servisu v Boršově, kde necháváme v rámci přátelských vztahů na zahradě auta a kam také doplujeme. Je to odtud 5 minut na vlak. Každopádně vyrazit můžete přímo z Budějovic pošumavskou lokálkou mířící až daleko na konec světa do Nového Údolí.

Posádku tvoří tři dospělí, 4 chlapci ve věku 5 – 11 let a pes.

Na dnešní švih bereme jeden Packraft Ultima Snape, dvě Toronta a jednoho singla Backpacker. Jedno z Toront je opatřeno Tizipem, a bude tedy lodí nákladní.

Packraft Ultima Backpacker a 11 letý vodák

Packraft Ultima Snape a pohoda na Vltavě

Obě Toronta v akci, pes na přídi to jistí…

Plán zní jasně, za nějakou půl hodinku dojedeme vlakem do vsi Plešovice, což je poslední zastávka pod Zlatou Korunou. Odtud za nějakých dvacet minut seběhneme k vodě a vyrazíme směr Dívčí Kámen, kde přespíme. Druhý den pak doplujeme zpět do Boršova.

Zde si tedy povšimněte prvních dvou výhod packraftů. Lodě máme s sebou na zádech a k tomu vše další potřebné pro přenocování – stany, spacáky, karimatky, věci na vaření a tak dále. Děti si nesou každé svůj malý baťůžek a pádlo a Ruda, dítě největší, kromě výše uvedeného i vlastní loď. Pes nenese nic.

Jedeme odpoledne a vyhýbáme se Zlaté Koruně, kde většina účastníků vodáckého šílenství svou pouť končí. Místo v přeplněné půjčovně, kde probíhají bitvy o plastové Vydry provoněné vůní připáleného oleje ze smažáků, nafukujeme lodě na krásné rozkvetlé louce pod Plešovicemi, čemuž je nám svědkem již téměř prázdná bublající Vltava. Ti, kdo chtějí jet směr Boršov, už dávno odpluli. Jsme tu sami.

Na palubách lodí zůstává jen pár malých zavazadel, noci na přenocování pro všechny packraftery míří to útrob jednoho Toronta. Z toho se tak sice stává docela těžká loď, ale navenek byste nepoznali, že v trubkách skrývá sedm spacáků a karimatek, 3 stany, vařiče, ešusy, jídlo a nějaké to oblečení navíc.

Na Dívčák

Vltava pod Korunou je nejkrásnější, ale málo kdo to ví. Není tu žádná silnice, žádná ves nebo město. Jen pár malých kempů a klasické Placky od Rohana. To je v kombinaci s dětmi největší past na peněženku, protože sladkou placku nelze vynechat. V mém případě tedy slanou a pivo. Nebo dvě.

U Rohana

Ruda je poprvé na singlu a lehoučký Backpacker zvládá bez problému. Snape ve variantě kanoe má pod kontrolou ostřílená dvojice Cvak – Válec. Nákladní Toronto ovládá jediná žena v posádce doplněná pětiletým Otíkem. Zvolila tedy kajakářské pádlo, neboť na umění háčka se zatím nelze spolehnout a dvoulistý motor ocení, když je zrovna třeba připádlovat. Druhé Toronto sedlají jako zbytek posádky dva muži a pes.

Toronto – malý háček sedí na válci a lehce připádlovává – kormidelník má kajakářské pádlo a posed – všichni jsou spokojení

Druhá zastávka přichází u Kelta v čase zlaté hodinky (na focení i pivo a palačinku). Zde lze přespat, ale my raději míříme až pod Dívčí Kámen. Zlí jazykové tvrdí, že tu kempuje málo lidí, protože tu nemají rádi lidi. Já tu zkušenost nemám. Výhodou naopak je, že kiosek zavírá v devět a nelze se zde tedy veselit do ranního kuropění. Navíc stan můžete postavit přímo u řeky a ohniště jakbysmet.

U Kelta – lehoučký packraft vytáhnete jednou rukou

Děti staví stany, sbírají dříví na oheň a v proudu staví pyramidy z kamenů. Ségra zapomněla U Kelta peněženku, takže bere Backpackera a pádlo, přeběhne meandr ke Keltovi a za hodinku připlouvá zpět rozněžněná již velmi pozdně večerní plavbou Vltavou, kde bobři již staví hráze.

A teď bonus. Je sobota, druhý víkend v srpnu. A jsme tu sami. Za celý den jsme potkali dvě lodě, které zrovna odplouvali od placek. Jinak nikde nikdo. Největší nádhera všech nádher.

Ráno se otužilé děti koupají ve Vltavě. Na hrad nejdeme, protože jsme tam byli už asi osmkrát, ale pro vás doporučuji. Z věže je parádní výhled.

A do Boršova…

Vyrážíme brzy, a tedy opět sami na řece. Do Boršova je to při pohodové plavbě s přestávkami nějaké tři hodinky. Při jiných plavbách jsme dopluli třeba až na soutok Vltavy a Malše do Budějovic. Přímo do centra. Z Boršova jsou to zhruba dvě hodiny pádlovačky okořeněné jezem na fotobuňku, ale když je čas, proč ne.

Zlí jazykové tvrdí, že pod Korunou je to na nic, že to neteče a tak dále. Rádi je v tom necháváme. Pokud budete věřit nám, vězte, že právě tam, kam zlí jazykové nejezdí, je Vltava nejkrásnější, nejdivočejší, nejopuštěnější a že pádlovat budete možná až nad jezy u Boršova.

V Boršově se vše vejde bez problému do jednoho auta a hurá domů. Zase zpět k Třeboni, kde už babička vaří k obědu borůvkové knedlíky. Tady kousek teče Lužnice. Ale o té zase příště.

Packraftová výprava, jak má být…