Loňskou expedici do Laponska jsme letos nahradili packraftovým Road Tripem směrem na jih. Plány byly všelijaké, respektive spíše nebyly, protože vody bylo v celé Evropě letos skutečně pramálo.

Po zvážení všech okolností jsme zamířili nejprve na rakouský Moll, kde díky přehradě a elektrárně nějaká voda přece jen byla. A z Mollu je to pak coby pádlem dohodil do Slovinska na Soču a podobně daleko také na severoitalské řeky.

Bohužel nás po trýznivé noci plné alkoholu opustil na poslední chvíli Bluebell, tudíž jsme s Piskinem vyrazili jen ve dvou s tím, že na Soče se k nám přidá Eva a Štěpán. A tak se také stalo.

Ve hře uvidíte packrafty Eddy HC a Voyager.

MOLL

Na radu Čerta jsme zakotvili v kempu Campanula pod Ukterkolbnitz, přímo na začátku spodní přehrady. Kemp vedou Češi, točí tu české pivo (tedy za stále ještě nečeské peníze) a dá se tu vyblbnout ve hře na cokoliv o cokoliv. A to je něco pro nás.

Druhou nespornou výhodou je, že po absolvování poslední peřeje na Mollu vystoupíte z řeky přímo v kempu. Paráda.

Obsluha kempu je navíc ultrapřátelská a téměř by se přetrhla, aby nás dostala nějakým způsobem nahoru pod eletrárnu, která každé dopoledne pouští vody dosyta. Nakonec jsme se svezli s dodávkou od Povody, za což velmi děkujeme.

Moll jsme nějak výrazně nezkoumali. Informace od blízkých zněla, že nahoře v Aussefragant u mostu vše začíná slalomkou, dál to chvíli teče svižně a pak přijde na dlouhou dobu Vltava, která se rozteče zase až ve spodní třetině řeky.

Jak řekli, tak se také stalo. Jen nám zapomněli sdělit, že slalomka končí brutálním válcem, do kterého vjel Piskin jaksi naslepo, což se rovnalo vydařené koupeli.

Dál už jsme svištěli bez ztráty kytičky. Na klidných úsecích voda tekla přeci jen víc než ve Vltavě, takže nebylo třeba pádlovat a zbyl čas i na nějakou tu opalovačku.

Dole pak řeka zpřísní, ale nejde o nic dramatického. Žádné velké strašáky se nekonají, jen střední vlny a malé válce. Pětadvacet kiláčků nám trvá nějaké dvě a půl hodinky, takže celé odpoledne můžeme věnovat hrám ve všem o vše.

Koho zajímá víc, koukněte na RAW video z řeky.

SOČA

Následující den věnujeme přesunu na Soču. Jen tedy ráno objevíme v kempu ještě hru Cornhole (nepleťte s Glory Hole), který hrajeme tak dlouho, že na Soču téměř neodjedeme.

No, odjeli jsme nakonec tak mazaně, že v Bovci jsme okolo čtvrté a daří se nám sehnat poslední místo v kempu Kovacz přímo na soutoku Koritnice a Soči. Motivuje nás zejména mapa kempu s vyznačeným hřištěm na petangue.

K večíru dorazí Eva se Štěpánem a je nám veselo – jen tedy v Koritnici není ani kapka vody a Soča teče velmi mělce a pomalu.

Každopádně, jak víme, packrafty prorazí i sebevětší menšinu, tudíž ráno s mlhou nad řekou se vznášející vyrážíme.

Vody je skutečně hodně málo, ale za celých zhruba 25 km po most před Slalomstrecke, vylezeme z lodi maximálně dvakrát. Takže vlastně pohoda. Vše probíhá v lehkém tempu až do úseku Srpenica II, ve kterém si zaplave Štěpán s Piskinem.

V duchu našeho přesvědčení, ve kterém pohrdáme pendlem, jdeme od řeky na autobus a z Bovce pak pěkně pěšky do kempu.

Pro fajnšmekry opět RAW video.

TAGLIAMENTO a FELLA

Po dlouhé noční petangové bitvě se dalšího dne přesouváme do Itálie na Fellu. Kempujeme na tajné poušti tak vydatně, že dalšího dne se na Fellu vydává jen Eva se Štěpánem a my s Piskinem míříme pomalu domů. Ostatně, packrafting je jen záminka, že ano…