Rozhovor s Pavlem Štrynclem, který se vydal se svým týmem a na podzim 2025 na Mistrovství světa v Adventure Race do Kanady s packrafty Ultima Snape.

Pavle, tak jaké to v Kanadě bylo? Těžké?
Závod mistrovství světa je sám o sobě ve srovnání s jinými závody (např. závody světového poháru) vzdálenostně i časově delší. Limit pro dokončení závodu byl nyní v Kanadě 9 dní. O další obtížnosti pak rozhodují faktory jako převýšení, počasí, navigační chyby a další nepředvídatelné okolnosti. Kanada v tomto ohledu byla opravdu těžká. Déšť a chladné počasí ubíraly spoustu sil. A i když to nebyl můj nejdelší závod v životě, asi ho řadím mezi nejtěžší.

Jak probíhal samotný závod z vašeho pohledu?
Na startu spolu s námi stálo celkem 59 týmů z 25 států světa. Jsme již zkušený tým, který ví, že se musíme držet vlastního tempa a své strategie. Navigačně jsme předvedli téměř dokonalý závod. Takticky (např. zařazení spánku, zohlednění dark zón) to bylo také dobré. Technika na kole sloužila (měli jsme jenom jeden defekt), žádný pád z mikrospánku neskončil špatně, lodě jsme nepropíchli, logistiku vybavení a jídla jsme zvolili správně. Poslední 2 dny závodu jsme i díky dobré taktice dokázali vystupňovat tempo a posunout se o pár míst vpřed.

Byly nějaké kruté krize?
V těchto dlouhých závodech je zajímavé, že totožná situace může být rozdílně vnímána mezi jednotlivými členy týmu. Krize přicházejí a odcházejí a je individuální, jak si s nimi každý poradí. Spánková deprivace k tomuto typu závodu prostě patří a nelze ji považovat za nějakou krizi. Málokdo dokončí takto dlouhý závod bez nějakých zdravotních bolístek, které každou krizi v závodě násobí. Ale zpět k otázce. Ano, krize byly, asi nejhorší byla 3. den na 73km treku, kde nás v chladné noci zastihl vytrvalý déšť a každý jsme si museli sáhnout na dno svých sil, abychom tuto etapu dokončili.

Nás nejvíc zajímá asi packraftová část. Na jaké jste jeli řece? Byly nějaké peřeje?
Celkem jsme napádlovali 70 km na jezerech a 60 km na řekách v Britské Kolumbii na západě Kanady. Pro mě osobně bylo splutí Thomson river jedním z nejhezčích zážitků celého závodu. Obtížnost řek byla až WW IV, takže tam byly i docela zajímavé peřeje. Nutno dodat, že my nejsme kdovíjak zdatní pádleři, takže jsme si u těchto vodáckých etap docela zamakali. Musím ještě zmínit, že jsme si v závodě museli lodě s veškerým příslušenstvím a povinnou výbavou několikrát mezi jezery přenášet nebo pak vše i převážet na kole. To pak měl člověk na zádech i 20kg batoh.

Na testování Snape jste neměli moc času, ale nakonec jste to s ním dali. Jak to šlo?
Packraft Snape má poměrně velkou variabilitu příslušenství (podlážka, opěrky, sedačky, skeg, odtokový otvor …) takže před odjezdem do Kanady bylo třeba vychytat pohodlí posedu a zjistit rychlost lodi s rozdílným použitím příslušenství. Věděli jsme, že nás v Kanadě čeká i 10hodinové pádlování. Snape jsem si před odletem do Kanady osahal u nás na Jizeře a Ploučnici a můžu říci, že nás loď v ničem nezklamala. Vodácké etapy byly takovou přehlídkou různých typů packraftů a mě osobně i těšilo, že jedeme na packraftech české značky.

Byla by lepší zavřená loď, nebo je to víceméně jedno?
Asi 2/3 týmů měli zavřenou loď, zbytek startovního pole otevřenou. Když jsme projížděli několik velkých peřejí za sebou, tak byla rozhodně výhoda zavřené lodi, protože se tolik nezalévá.  Na druhou stranu nám jiné týmy s uzavřenou lodí říkali, že se jim voda dostala do lodě i přes suché zipy, kterými měly přidělané šprajdy, a museli vodu také vylévat.

A plány na další rok?
Co se týče závodů Adventure race, tak se plánujeme zúčastnit již 25. ročníku Czech Adventure Race, který se bude na konci prázdnin konat v krásném prostředí Českého středohoří. Naše účast na letošním mistrovství světa v AR, které se koná na Korsice, je otevřená a byla by pro nás další splněný sen.

Foto: AR World Championships 2025