Viktorka Rys se na sklonku minulého roku vydala na svoji první bikeraftovou expedici. Cílem bylo finské Laponsko a nakonec skončila jako Robinsonka na jezeře Inari. Jaké to bylo?

Byla to vlastně Tvoje první bikeraftingová expedice. Proč zrovna kolo a loď? 

Pádlování mě vždycky lákalo, ale nelákala mě přeprava klasické lodi. Takže packraft byla jasná volba. Cyklocestování úplně neholduju, měla jsem do té doby za sebou jen dvě větší cyklovýpravy. Během cesty k Baltskému moři mě srazil kamion a během cesty z Prahy do Bosny se mi nic zajímavého nepřihodilo. Tentokrát jsem chtěla vyrazit na finská jezera, a když jsem přemýšlela, jak se budu přepravovat mezi jezery, přišlo mi kolo ideální. Navíc bikerafting mě lákal už delší dobu. Tak se to hezky sešlo.

Kam jsi tedy vyrazila? Mělo to celé pevný plán, nebo se cesta ohýbala dle aktuální nálady? 

Plán byl udělat si podzimní výlet za polární kruh a hlavně si užít ta obrovská finská jezera. Ale trasu jsem si plánovala během cesty, jak se mi zrovna chtělo.  Byla to sedmitýdenní cesta, a z toho jsem dva týdny pracovala jako digitální nomádka, takže to vlastně byl digitalnomadbikerafting.

Jaká byla taktika nacpat všechno vybavení na kolo? 

To byla docela výzva! Než jsem našla řešení, přebalila jsem všechno přinejmenším dvacetkrát a trvalo to několik dní. A nakonec jsem si ještě po cestě koupila v Polsku přední brašny, protože zadek kola byl přetížený. Používala jsem nepromokavé brašny na nosič od Ortliebu, mezi ně jsem položila sbalenou loď, kterou jsem i s částmi pádla přikurtovala k nosiči pomocí pásů suchého zipu. Na to jsem připevnila plovací vestu, pod kterou jsem v případě potřeby zastrčila malý batůžek s potravinami, a na vrch té vesty jsem připevnila solární panel. Prostřední části čtyřdílného pádla jsem připevnila na rámovou trubku taky pomocí pásů suchého zipu. Fototechniku jsem měla v brašně na řidítkách. Když jsem vyrazila poprvé, ujela jsem 3 metry a pod tou tíhou se mi rozpadl nosič. Vybavení na bivakování a vaření, oblečení apod. jsem měla ultralehké a skladné, ale nářadí a náhradní díly na opravu kola, všechny ty věci na vodu, balíčky s dehydrovaným jídlem, fototechnika a počítač… to všechno mi z normálního gravelu udělalo hmotnostně cosi jako babetu. První kilometry jsem jen obtížně držela rovnováhu a vážně jsem pochybovala, jestli to zvládnu. Ale byla to výzva. Později jsem si zas musela zvykat na kolo bez zátěže, najednou mi zas nešlo držet rovnováhu na nezatíženém kole.

A opačně, jak jsi řešila upevnění kola na packraft?

Odmontovala jsem jedno kolo a k připevnění na příď jsem používala pásy suchého zipu a standardní popruhy. Připevnění kola na packraft bylo rozhodně jednodušší.

Jak se přežívá ve Finsku na jezerech? 

Mě vlastně překvapilo, jak silné proudy můžou být mezi ostrovy, místy jsem si připadala jako na řece. Velká členitá jezera se spoustou ostrůvků mě bavila nejvíc. Ale užívala jsem si i klidnou hladinu, líbilo se mi, jak se v ní odráží podzimní barvy a hodně jsem fotila.

Taky jsem měl pocit, že jsi byla někde uvězněná na ostrově? 

Vyrazila jsem na jezero Inari, když byl silný vítr a obrovské vlny. Neměla jsem zkušenost s takovými podmínkami, tak jsem si řekla, že to zkusím a uvidím. Loď se těžko ovládala a bylo to extrémně vysilující, takže jsem nakonec přistála na ostrově s tím, že počkám na příznivější podmínku. Udělala jsem si oheň, pokoušela se chytat ryby, prozkoumávala ostrůvek… Přespala jsem tam jednu noc a packraft se špricdekou jsem využila jako nouzový bivakovací vak. Bylo to krásný, připadala jsem si jako Robinson.

A KAM PŘÍŠTĚ? 

Nápadů mám na rozdávání, ale rozhoduju se spontánně, takže vůbec netuším. Určitě ale vím, že do Laponska pojedu znova. Tenhle výlet mě nadchnul a ta rozlehlá severská příroda mi učarovala.

Viktorku můžete sledovat na

• Instagramu
• www.ultraviktorka.net

Podcastové povídání:

• Jak žít jako dobrodruh a cestovat sám po dlouhé měsíce | Ultraviktorka – Na Pokec
• Jak se Viktorka Rys učí pracovat se strachem? | Radio Wave